Zpomalení inflace je pro domácnosti dobrou zprávou. Znamená, že ceny už nerostou tak rychle jako v období výrazného zdražování. Neznamená to však, že se ceny vracejí na původní úroveň nebo že peníze uložené na běžném účtu přestávají ztrácet kupní sílu. Pokud úspory nenesou odpovídající výnos, jejich reálná hodnota se může postupně snižovat i v době, kdy se inflace pohybuje na relativně stabilní úrovni.
Problém se týká především peněz, které domácnosti dlouhodobě drží na běžných účtech bez úročení. Takové prostředky sice zůstávají snadno dostupné, ale jejich kupní síla závisí na vývoji cen. Jak tedy rozumně rozdělit úspory, aby byly k dispozici v případě potřeby a zároveň nebyly zbytečně vystavené dlouhodobému znehodnocování?
Stabilní inflace neznamená stabilní kupní sílu peněz
Inflace vyjadřuje, jak rychle se v čase mění cenová hladina. Když její tempo klesne například z několika procent na nižší hodnotu, znamená to především zpomalení zdražování. Ceny zboží a služeb přitom zpravidla zůstávají vyšší než v minulosti.
Pro úspory je důležité rozlišovat mezi nominální a reálnou hodnotou peněz. Nominální zůstatek na účtu se nemusí měnit, ale za stejnou částku lze postupně nakoupit méně věcí a služeb. Pokud peníze nenesou žádný úrok, jejich reálná hodnota při kladné inflaci klesá.
Představme si domácnost, která má na běžném účtu 200 000 Kč. Při průměrné inflaci 3 % ročně by stejné zboží a služby po roce stály přibližně o 6 000 Kč více. Pokud zůstatek zůstane beze změny, jeho kupní síla se odpovídajícím způsobem sníží. Po pěti letech by při stejném tempu inflace měla tato částka přibližně o 14 % nižší kupní sílu než na začátku.
Jde o modelový výpočet, nikoli o předpověď budoucí inflace. Skutečný vývoj cen se v jednotlivých letech liší a dopad na konkrétní domácnost závisí také na tom, za co nejvíce utrácí.
Proč běžný účet není vhodným místem pro všechny úspory
Běžný účet plní důležitou funkci. Slouží k placení každodenních výdajů, přijímání příjmů a vytváření rezervy pro nečekané situace. Jeho hlavní výhodou je okamžitá dostupnost peněz, nikoli zhodnocení.
Problém nastává, když na něm domácnost dlouhodobě drží výrazně vyšší částku, než potřebuje pro běžný provoz. Peníze nad rámec každodenních výdajů pak mohou zůstávat bez úroku, přestože existují jiné možnosti, jak s nimi nakládat.
Při rozhodování je užitečné rozdělit úspory podle účelu:
- Peníze na běžné výdaje: prostředky potřebné na nájem, energie, potraviny a další pravidelné platby.
- Krátkodobá finanční rezerva: peníze na nenadálé výdaje, například opravu auta, domácího spotřebiče nebo výpadek příjmu.
- Střednědobé úspory: prostředky určené na plánované výdaje v příštích letech, například rekonstrukci nebo nákup automobilu.
- Dlouhodobé úspory: peníze, které domácnost nebude potřebovat v dohledné době a u nichž může zvažovat investiční řešení.
Každá skupina má jiné požadavky na dostupnost, riziko a potenciální výnos. Není proto nutné hledat jediný produkt, do kterého by bylo vhodné převést všechny peníze.
Spořicí účty pomáhají, ale je potřeba sledovat jejich podmínky
Jedním z nejjednodušších kroků je přesun části volných prostředků z neúročeného běžného účtu na spořicí účet. Ten obvykle umožňuje získat úrok a současně zachovat relativně snadný přístup k penězům.
Rozhodující je však skutečná úroková sazba a podmínky jejího získání. Banky mohou nabízet zvýhodněné sazby jen do určité výše zůstatku, po omezenou dobu nebo při splnění dalších požadavků. Sazby se navíc mohou měnit v návaznosti na vývoj úrokových sazeb na trhu.
Při porovnávání nabídek je vhodné sledovat především:
- úrokovou sazbu a případné omezení její platnosti,
- maximální částku, na kterou se zvýhodněné úročení vztahuje,
- podmínky pro získání inzerované sazby,
- dostupnost peněz a případné poplatky,
- zdanění úrokových výnosů.
Důležitý je také rozdíl mezi nominálním a reálným výnosem. Pokud spořicí účet nabízí úrok nižší než aktuální inflace, úspory sice nominálně rostou, jejich kupní síla však může dál klesat. I tak může jít o rozumné řešení pro finanční rezervu, u níž je dostupnost peněz důležitější než maximální výnos.
Termínované vklady přinášejí jistotu podmínek, ale omezují dostupnost
Další možností jsou termínované vklady. U nich se klient zavazuje ponechat peníze v bance po sjednanou dobu, případně přijímá podmínky pro předčasný výběr. Odměnou může být předem stanovená úroková sazba.
Tento přístup může dávat smysl u peněz, které domácnost nebude po určitou dobu potřebovat. Před uzavřením vkladu je ale vhodné ověřit délku závazku, možnosti předčasného ukončení a případné sankce.
Ani termínovaný vklad automaticky neochrání úspory před inflací. Pokud jeho čistý výnos nedosáhne tempa růstu cen, reálná hodnota vložených prostředků se může snížit. Jeho výhodou je především předvídatelnost sjednaných podmínek, nikoli zaručené zachování kupní síly.
Investice mohou nabídnout vyšší výnos, ale také nesou riziko
U dlouhodobějších úspor může dávat smysl uvažovat o investování. Jednotlivé investiční nástroje se však výrazně liší mírou rizika, očekávaným výnosem, likviditou i dobou, po kterou je vhodné peníze držet.
Mezi běžně využívané možnosti patří například akcie, dluhopisy, podílové fondy nebo nemovitostní investice. Každá z nich reaguje na ekonomický vývoj jinak. Akcie mohou výrazně kolísat, nemovitosti vyžadují zpravidla vyšší vstupní kapitál a jejich prodej může trvat delší dobu. U dluhopisů záleží mimo jiné na bonitě emitenta, smluvních podmínkách a případné možnosti prodat je před splatností.
Při výběru je proto důležité nesoustředit se pouze na nabízený výnos. Stejně podstatné je pochopit, odkud má výnos pocházet, jaká rizika jsou s ním spojena a za jakých okolností může investor přijít o část vložených peněz.
Jakou roli mohou mít dluhopisy v portfoliu
Dluhopis je cenný papír, prostřednictvím kterého emitent získává financování od investorů. Podmínky konkrétní emise určují například výši a způsob výplaty úroku, dobu splatnosti a pravidla pro vrácení jistiny.
Pro investora může být výhodou předem definovaný úrokový výnos, pokud jej daný dluhopis nabízí. Dluhopisy tak mohou doplňovat další investice a pomáhat rozložit portfolio mezi různé typy aktiv. Jejich vlastnosti se ale výrazně liší podle emitenta a konkrétní emise.
Státní dluhopis se z hlediska rizika liší od dluhopisu vydaného menší soukromou společností. U firemních emisí je důležité prověřit finanční situaci emitenta, jeho zadlužení, schopnost vytvářet dostatečné peněžní toky a podmínky samotného dluhopisu. Ani pravidelná výplata úroků v minulosti nezaručuje, že bude emitent schopen dostát závazkům i v budoucnu.
Při zvažování této možnosti je vhodné nejprve porozumět tomu, co jsou protiinflační dluhopisy, jaké podmínky mohou nabízet a jak se jejich vlastnosti liší od jiných dluhopisů. Samotné označení „protiinflační“ totiž neznamená, že každý produkt s tímto názvem automaticky zajistí ochranu před růstem cen. Rozhodující jsou konkrétní pravidla výnosu, náklady, riziko emitenta a případné podmínky předčasného prodeje či splacení.
Diverzifikace snižuje závislost na jediném řešení
Jednou z častých chyb při správě úspor je snaha najít produkt, který vyřeší všechny potřeby současně. Ve skutečnosti je zpravidla účelnější kombinovat několik přístupů podle toho, kdy a na co budou peníze potřeba.
Finanční rezerva může zůstat na snadno dostupném účtu. Část prostředků určená na výdaje v příštích letech může být uložena konzervativněji, například na spořicím účtu nebo termínovaném vkladu. U dlouhodobých úspor lze podle zkušeností investora, jeho finanční situace a tolerance rizika zvažovat také investiční nástroje.
Diverzifikace přitom neznamená pouze rozdělení peněz mezi různé produkty. Podstatné je také rozložit riziko mezi různé emitenty, sektory nebo druhy aktiv. Pokud investor vloží všechny prostředky do několika dluhopisů jediné společnosti, nemusí tím riziko významně snížit.
Jak postupovat při ochraně úspor
Při úpravě finančního plánu je užitečné začít jednoduchými kroky:
- Zmapovat úspory a výdaje. Zjistit, kolik peněz je potřeba pro běžný provoz domácnosti a jak velká rezerva je přiměřená její situaci.
- Oddělit krátkodobé a dlouhodobé prostředky. Peníze určené na blízké výdaje by neměly být vystaveny riziku, které by mohlo ohrozit jejich včasnou dostupnost.
- Porovnat čisté výnosy. Zohlednit úrok, poplatky, daně, podmínky produktu a očekávaný vývoj cen.
- Prověřit rizika. U investic zjistit, za jakých okolností může dojít ke ztrátě, jak funguje případný předčasný prodej a kdo odpovídá za splacení závazku.
- Pravidelně plán přehodnocovat. Změny úrokových sazeb, inflace i osobní situace mohou postupně změnit vhodné rozložení úspor.
Ochrana kupní síly peněz není otázkou jednorázového výběru produktu. Záleží na tom, jak dlouho mohou prostředky zůstat uložené, jakou míru rizika je domácnost ochotná přijmout a zda zvolené řešení odpovídá jejím skutečným potřebám.
